(procházka po k.ú. města Unhošť)
Popis trasy: Při vystoupení z autobusu nebo z pražské MHD na její konečné stanici u městské knihovny v Unhošti projít kolem kostela sv. Petra a Pavla v horní části Václavském náměstí, pokračovat sousedním náměstím T.G. Masaryka se unikátním sousoším „Právo na vzdělání“. Dále pokračovat mezi budovami unhošťské základní školy k restauraci „Na Radosti“, kde zabočit doprava (z kopce) na mostek přes Černý potok, za kterým zahnout doleva na hráz rybníka Bulhar. Na hrázi rybníka se dát opětovně doprava s tím, že po pravé straně zůstane čistící stanice odpadních vod města Unhoště. Vykročit po tzv. Neumannově stezce a jít kolem soustavy rybníků, z nichž poslední, největší, se jmenuje „Rybárna“. Přes rybníky je vidět dominantní stavení s vysokým komínem – objekt bývalého Urbanova pivovaru. Následně projít kolem stavení bývalého Kalivodova (Kopřivova) mlýna. Přibližně po necelých dvou kilometrech cesty po lesní pěšině se objeví neudržované stavení Suchého (Bozděchova) mlýna. Za tímto mlýnem odbočit doleva a podél bývalých (zanedbaných) rybích sádek a rybníka pokračovat po pravé straně (po proudu) Černého potoka a po krátké procházce přes louku přejít přes lávku. Následuje stoupání lesní pěšinou, kdy potok zůstává po pravé straně. Cestu kopíruje (vpravo dole) již málo zřetelný mlýnský náhon, který končí v bývalém rybníčku (t.č. přeměněného na zahrádku) u stavení bývalého Nového (Nebeského) mlýna, zasazeného na kraji lesa s překrásným výhledem na malebné údolí. A odtud je to již necelé dva kilometry lesní cestou ve stráni k Markovu (Bočkovu) mlýnu, který však již mlel na potoku Loděnici.
Unhošť – město
Z historie: Starobylé městečko. Připomíná se již za panování (1253-1278) krále Přemysla Otakara II., který daroval okolní krajinu měšťanům Malostranským. Roku 1292 se uvádí již jako městys. O několik let později, roku 1329, král Jan Lucemburský daroval zdejší faru a právo patronátní řádu Křížovníků s červenou hvězdou v Praze, kteří zde s krátkými přestávkami sedí dosud. Kostel sv. Petra a Pavla je ze 13. století, stavba věže zahájena až v roce 1656. Roku 1489 majestátem krále Vladislava II. Unhošť prohlášena svobodným městem, byl jí udělen městský znak: jelen se zlatými parohy a obojkem na krku. Unhošťským byla tato privilegia potvrzena roku 1628 císařem Ferdinandem II. Dne 17.6. 1850 zahájily činnost c.k. okresní soud (zrušen v r. 1949) a berní úřad, sídlo soudního okresu, kam do roku 1878 spadalo i stávající okresní město Kladno. Dnes je Unhošť městem s městským úřadem (pověřený obecní úřad, matrika, stavební úřad), ve kterém žije přibližně 3500 obyvatel. S historií města seznamuje expozice Melicharova vlastivědného muzea, umístěná v budově původní unhošťské radnice (č.p. 1 naproti poště) přestavované v letech 1836-1837.
Zajímavé památky: Socha sv. Václava (před rokem 1750) je umístěna při vstupu do lodi kostela, socha sv. Jana Nepomuckého (datovaná rokem 1730) stojí mezi kostelem a budovou fary. Hřbitovní kaple sv. Barbory pochází z let 1702-1703, je barokní a při jejím vstupu se nachází hrob hudlického rodáka Jana Jungmanna (1778-1842), bratra představitele českého národního obrození Josefa Jungmanna, který v Unhošti působil jako kaplan (1807-1822) a následně jako kněz (1840-1842). Opravené stavení č.p. 86 na rohu Křivoklátské a Spálené ulice je ukázkou lidového baroka ve středních Čechách. Socha „Právo na vzdělání“ od akad. sochaře Josefa Klimeše stojí uprostřed náměstí T.G. Masaryka. Její bronzové ztvárnění bylo součástí čs. expozice na výstavě EXPO 1958 v Bruselu.
Významné osobnosti: Florian ZAJÍC (1853-1926), houslový virtuos působící v zahraničí (Augšpurk, Štrasburk, Berlín), Karel BOBEK (1853-1926), vojenský kapelník a komponista, Marie CALMA-VESELÁ (1881-1966), původně operní pěvkyně a následně spisovatelka, František MELICHAR (1842-1925), řídící učitel na zdejší měšťanské škole, autor knih o historii Unhoště a Unhošťska, kronikář města, zakladatel městského muzea, které dnes nese jeho jméno. Významnou osobností, která působila v Unhošti byl revolucionář z roku 1848 Vilém GAUČ (1816-1866), člen ilegálního českého vlasteneckého spolku zv. Český Repeal, poručík národní gardy, který v letech 1855(?)-1866 zde působil jako notářský koncipient. Zemřel 11.9. 1866 ve zdejším domě čp. 90 „U Burgrů“ na choleru, kterou do Čech přinesli Prusové. Od začátku třicátých let min. st. se v Unhošti hrál úspěšně lední hokej. Ve čtyřicátých letech byl nejtalentovanějším hráčem pozdější kapitán HOSK Unhošť Antonín ČIHÁK (1920-1951). V roce 1951 unhošťské mužstvo dokonce – i když neúspěšně – bojovalo v Karlových Varech o ligovou účast. Na unhošťském kluzišti své první hokejové kroky udělal pozdější kapitán československé reprezentace, mistr světa, František POSPÍŠIL (nar. 1944 v Kyšicích). Unhošťákem je Pavel PATERA (nar. 1971), mistr světa v ledním hokeji a člen národního reprezentačního mužstva ČR, které v roce 1998 získalo na OH v japonském Naganu zlaté medaile. V letech 1983-1992 členové zdejšího HaF Klubu organizovali deset ročníků populárního cykloturistického závodu v délce 100 km „Karlovy Vary – Unhošť“. Tradice tohoto závodu se v posledních letech obnovuje. Některé jeho ročníky se počtem účastníků zařadily mezi nejmasovější amatérské cykloturistické závody na světě. Zakladatel a prezident HaF Klubu Antonín MITTELBACH (nar. 1956) na svém historickém vysokém kole v roce 1996 zdolal trasu světoznámého cyklistického závodu Tour de France, „pokořil“ 110 let starý rekord Josefa Kohouta – za 24 hodin non-stop ujel 403,3 km. V roce 1992 během 48 dní ujel 3165 km z Unhoště do jihošpanělské Sevilly při příležitosti konání mezinárodní výstavy EXPO 92. Soupeři ho znali z mezinárodních závodů na vysokých kolech v Německu, Nizozemí, Rakousku, Anglii, ale i v australské Tasmánii. Se svým vysokým kolem pravidelně od prosince roku 1992 po sedm let účinkoval v Národním divadle ve Smetanově Prodané nevěstě při výstupu komediantů.
V Melicharově vlastivědném muzeu lze koupit turistickou známku „Město Unhošť No 1053“.
Černý potok (Švarcava)
Pramení u Unhoště – nedaleko býv. Vlčkovic zahradnictví (v polích na východní straně města), délka toku je cca 6,5 km s plochou povodí (odhadem) 15 km2. Nad Markovým-Bočkovým mlýnem u Kozího hřbetu vtéká do Kačáku (Loděnice). Průměrný spád toku je 13,7 m na km. Jeho vody roztáčely kola tří mlýnů: Kalivodova, Suchého a Nového. V dřívějších dobách byl jmenován zkomoleným překladem z němčiny „Švarcava“, dnes užíváno ojediněle.
Bulhar – rybník u Unhoště
Rybník se původně jmenoval „Velký“ a byl majetkem obce unhošťské. Ve 20. letech 19. století místní radní rozhodli rybník jako nerentabilní zrušit, místo vysušit a zřízené louky pronajímat. Za pronájem luk obec skutečně obdržela více peněz, jenže o sto let později se zde začala voda znovu objevovat, rybník se začal hlásit o své bytí. Navršily se hráze a zkraje roku 1950 byl rybník obnoven a napuštěn. Než se mu však začalo říkat jeho původním jménem, došlo zde k tragické události. Dne 10.7. 1950 v rybníce utonul bulharský státní příslušník N.K. Nikolov a od té doby se rybníku jinak neřekne než „Bulhar“.
Neumannova stezka – k.ú. Unhošť
Antonín Neumann, unhošťský hostinský a radní, koncem 19. století měl v úmyslu u Unhoště, u pramene Čeperka, zřídit podle vzoru faráře Kneippa lázně. Tyto měly být spojeny s městem vycházkovou stezkou pro pěší, kterou začal budovat vlastním nákladem roku 1893. V roce 1897 zemřel a stezka, která dostala po svém zřizovateli jméno, byla dokončena nákladem města Unhoště. (K založení lázní však nikdy nedošlo.) V dalším období byla několikrát obnovována (např. v osmdesátých letech 20. st. unhošťskými ochránci přírody) s tím, že v současné době je schůdná.
Bývalý Urbanův pivovar – k.ú. Unhošť
Rod Urbanů býval v Unhošti a v okolí pivovarnickou kapacitou. Skoro sedmdesát let psal novodobé dějiny vaření piva v Unhošti. Emanuel Urban zde založil parní mlýn, ke kterému v roce 1876 přistavěl parostrojní pivovar. Provoz zahájil v roce 1877. Po tři generace majitelů pivovaru se zde vařilo známé pivo“UNHOŠŤ“. Provoz byl zastaven 9.3. 1942 z nařízení gestapa. Urbanové opětovně obnovili výrobu piva 2.9. 1945, v roce 1948 na pivovar byla dosazena národní správa, v únoru 1949 se i zdejší pivovar stal obětí centralizace výroby ve prospěch velkopivovarů a provoz byl zcela zrušen. Ještě asi 10 let byl využíván jako jedna ze stáčíren Staropramenu Praha, potom patřil Státnímu statku v Unhošti, dnes jeho prostory slouží jako provozovny a sklady k obchodním činnostem.
Kalivodův (Kopřivův) mlýn (č.p. 171) – k.ú. Unhošť
Leží v horním toku Černého potoka. V první polovině 18. století archivní prameny připomínají mlynáře Víta Kalivodu a o několik let později, roku 1750, se na mlýně uvádí jako vdova jeho žena Kateřina se synem Janem. Nový název „Kopřivův“ mlýn se objevuje mnohem později – v poslední čtvrtině 19. století mlýn vlastnili Josef a Marie Kopřivovi (od roku 1876), když jejich potomci mlýn prodali v roce 1927. V roce 1930 mlýn koupí připojili Urbanové ke svému pivovaru a sloužil jako ubytovna pro pivovarské dělníky. V prvních letech německé okupace stavení mlýna se stalo svědkem schůzek členů ilegální odbojové skupiny (Oulický, Kameš, Patera ad.), která byla prozrazena a její členové v roce 1941 zatčeni a odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen, kde většina z nich našla smrt.
Suchý (Bozděchův mlýn (č.p. 172) – k.ú. Unhošť
Informační tabule na budově mlýna podává základní údaje o historii mlýna: Koncem 17. století mlýn vlastnila obec unhošťská, po roce 1870 se zde objevují Bozděchové, do jejichž rodu patřil známý dramaturg Prozatímního divadla v Praze Emanuel Bozděch (1841-1889), Ludmila Bozděchová, osobní sekretářka cestovatele Emila Holuba v Africe, první žena zaměstnaná v tehdejším Rakousku-Uhersku jako poštovní úřednice.
Zajímavost: V letech 1893-1900 zde pobývala na letním bytě Renáta Tyršová, vdova po zakladateli Sokola Dr. M. Tyršovi, se svojí matkou Kateřinou Fügnerovou.
Nový (Nebeský) mlýn (č.p. 175) – k.ú. Unhošť
Mlýn je v archivních pramenech často veden pod jménem „Nebeský“. První doložená písemná zpráva je z roku 1636, kdy jeho majitelkou byla Sybila Polyxena Elznicová, roz. Čejková z Olbramovic. V roce 1887 byl ve mlýně zřízen na mletí nový parní stroj (na posílení vodního pohonu). Zdejší údolí se stalo námětem pro malíře, pozdějšího národního umělce Cyrila Boudu, který zde zkraje 40. let minulého století m.j. namaloval obraz – olej na dřevě s označením „Nový mlýn“. V současné době, od roku 1966, je mlýn užíván k rekreačním účelům, což dokládá i upravená zahrádka, která je zřízena v původní nádrži, ze které přepadávala voda na mlýnské kolo.
Markův (Bočkův) mlýn (č.p. 176) – k.ú. Unhošť
Mlýn nese jméno po známé mlynářské, v 17. století v Unhošti velmi vážené, rodině Markově (Jiří Marek byl městským písařem a v r. 1659 dokonce primasem v Unhošti). Mlýn byl původně označován „Pod Berounským brodem“ nebo „Podhorský“. Od roku 1863 ho drží členové rodiny Bočkovy. Mlelo se zde až do roku 1951. Dnes zašlou mlynářskou slávu připomíná – díky panu Karlu Bočkovi – zde příležitostně instalované dřevěné mlýnské kolo, které se „ukázkově“ k radosti kolemjdoucích točí. Turbína a zařízení mlýna jsou provozuschopné, ale nevyužívané (málo vody, nerentabilní provoz …)
Zajímavost: Zájemcům o historii mlynářství se doporučuje navštívit soukromou sbírku v rodinném domě jmenovaného Karla Bočka: Unhošť, Pivovarská č.p.323. Otevřeno: v měsících květen-říjen po individuální dohodě se jmenovaným.
Přírodní památka „Markův mlýn“: Lokalita o rozloze 0,1302 ha v nadmořské výšce 320-325 m byla kladenským okresním úřadem vyhlášena 21.12. 1993 na skalce nedaleko bývalého vodního mlýna. Na většině území jsou zastoupena společenstva skalních stepí. Nejvýznamnější druhy: koniklec luční český, křivatec český, sesel sivý, smělek štíhlý, chrpa chlumní. Při okrajích lokality rostou keře – např. řešetlák počistivý, líska obecná, brslen evropský. Zákaz vyrýpávání chráněných druhů pro zahrádkářské účely!
